Žebravé řády, řeholní klerikové a další

Žebravé řády neboli mendikanti (z lat. mendicans – žebrající) je označení řeholních řádů, které se zřekly vlastnictví nejen na úrovni jednotlivců, ale i společenství řádu jako celku. Nedisponují pozemkovým ani jiným majetkem k zabezpečení provozu svých klášterů, nýbrž jsou závislé na vlastní práci a darech dobrodinců. Dodnes to platí pro řády řídící se řeholí sv. Františka, tedy pro františkány a kapucíny. Další žebravé řády se řídí řeholí sv. Augustina.

Všechny žebravé řády kladou důraz na asketický způsob života, chudobu, odříkání, ale také na službu bližním, a to jak hmotnou (provozování špitálů), tak duševní (vyučování) a duchovní (pastorace, misie). Významná je i činnost kazatelská.

K řeholním klerikům s historicky nejvýznamnějším vlivem patří jezuité - Tovaryšstvo Ježíšovo. Pro ně jejich zakladatel sv. Ignác sepsal vlastní řeholi. 4. slib řádu je poslušnost papeži: použitelnost kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv.